prostor Sklenářka

Sklenářka se nachází uprostřed lesů, v povodí Tiché a Divoké Orlice. Areál tvoří harmonická kompozice staletých stromů, kvetoucích luk, lesů a jezírka s přilehlými letitými budovami, které poskytují ojedinělé zázemí k prožitku celistvosti v souladu s okolní přírodou a přírodními principy.

Místo je otevřené víkendovým, krátkodobým i dlouhodobým pobytům skupin, jednotlivců i rodin. O jeho provoz se společně se zakladateli Honzou a Terezou Dlabalovými starají dlouhodobí obyvatelé a dobrovolníci.

prostory a vybavení

prostory k pronájmu: tři sály, jídelna s promítacím plátnem, kamny, dětským koutkem a letní terasou; týpí; masérna; maringotka přizpůsobená k pobytu ve tmě nebo meditačním ústraní
ubytování pro cca 60 osob v prostorách vily a chatkách, další ve stanech
nerušené zázemí zahrady s ohništěm, kruhovým jezírkem, loukami a lesem (7ha)
WIFI a parkování pro hosty, místo je vhodné pro rodiny s dětmi

služby

vegetariánská/veganská kuchyně s využitím lokálních a zdravých surovin
vlastní program – jóga, védánta, meditace, kurzy vaření, očistná potní chýše, měsíční chýše, přechod přes žhavé uhlí, poradní kruh, soběstačné workshopy ad.
pobyty ve tmě ve tmě
přírodní lázně lázně: masáže a individuální detoxikační pobyty

praktické info k pobytu

historie

Vilu Sklenářku postavil v roce 1904 továrník Rudolf Seykora pro svou přítelkyni Otýlii Sklenářovou – Malou, herečku a operní pěvkyni Národního Divadla, kterou tu hostil. Podle ní byla také vila pojmenována. Letovisko vzniklo jako místo pro Lásku, umění a setkávání. Otýlie Sklenářová-Malá zemřela v roce 1912 a Rudolf Seykora strávil zbylých 14 let svého života převážně v osamění obklopen hlubokými lesy.

Architekt vily Sklenářka Václav Roštlapil (narozen 29.11.1856 ve Zlonicích) byl český architekt, který navrhl řadu veřejných staveb, především v Praze pro vědecké, edukativní a lékařské účely. Realizoval také několik zakázek i v rodném Kostelci nad Orlicí, odkud pocházeli jeho otec Josef a matka Františka hlavně pro rodiny z dynastie Seykorových a veřejné stavby pro město či církev. Realizována byla vila Sklenářka, vila Mírov, přestavba v kostele sv. Václava a kašna. Jako sloh byla volena vždy novorenesanční estetika, jelikož vyjadřovala tehdejší renesanční či antický antropomorfický názor na svět.

Během 2. světové války vilu objevili nacisté a využívali ji do konce války pro své účely. Po změně režimu v roce 1948 připadla vila státu a byla zde zřízena škola v přírodě pro děti z měst. Z tohoto období pocházejí novější budovy v areálu (dřevěné chaty, bílý dům a dva byty vedle bývalé stodoly). Po Sametové revoluci byla Sklenářka vrácena v restituci původním majitelům a ti ji začali pronajímat jednotlivcům a společnostem.

Teprve v posledních cca 10 letech je místo spojeno s tématy osobního rozovje ekologie a udržitelného životního stylu. V roce 2013 se po odcházejícím Zdeňku Sokolovi provozu objektu ujali Honza a Tereza Dlabalovi a vtiskli Sklenářce současnou vizi. V součinnosti s majitelem objektu Dr. Janem Misíkem a v roce 2015 založeným Společenstvím obyvatel postupně revitalizují celý prostor tak, aby sloužil jako místo sebepoznání, spočinutí a inspirace pro uvědomělý způsob života. Provozními subjekty jsou Sklenářka s.r.o. (provoz meditačního centra a správa areálu) a Pucháchej z.s. (pořádání programu a správa společenství).

Věříme, že nyní sázíme semínko stromu, který se dožije mnoha let a přejeme Sklenářce, aby její potenciál vykvetl do plné krásy.